Už nežiješ,

jsi mrtvá,

jsi mrtvá,

a na chvíli poslední, než

ztratíš se docela

mě prodáš ještě poslední

kousky svého zoufalství

a já vzorně si je koupím,

jsi mrtvá,

jsi mrtvá,

už nežiješ,

jsi černá a bílá

a mě teskný pocit svírá,

že ještě dýcháš, víš?

Tak tedy upřímnou soustrast.

Jsi černá a bílá,

proč se jen tak předvádíš?

Máš strach…

Jsi jako odpolední šálek,

a čteš mi Krchovského,

víš, ty jsi nevkusný dnů dárek,

palčivá slepota,

jsi černá a bílá,

jsi mrtvá,

ta nedělej se jinak…